Ve Francii hořela katedrála. Nějací magoři zabili spoustu lidí na Srí Lance. Při pobytu v rodném kraji jsem našel medvědí česnek. A stopy po bobří přítomnosti na místním potoku. Také stopy po přítomnosti esoteriků, kteří si v bobří oblasti postavili zmenšeninu Stonehenge.
Vydali jsme se na medvědí česnek. Dle internetů roste prý za viaduktem u Hýskova. Hýskov se nachází za Berounem. Česnek tam rostl, ale jakýsi zvláštní, přímo podivný. Ano, zřejmě je to častý omyl, ale medvědí česnek podivný není, je medvědí.
Tož, máme tu březen. A zrovna je den, kdy pořekadlo vskutku platí. Venku fučí až to dveřmi mlátí. A vítr je to studený. Přitom je to pár dnů, kdy jsem nahoře na skále v Srbsku nad Berounkou byl v triku.
Čas mezi svátky je dost zvláštní. Nastalo takové podivné příměří mezi třeštěním dárkovým a petardovým. Nejsou to ani dny sváteční, ale ani ne úplně běžné pracovní. Vánoce zaplaťpámbu za námi. Nyní ještě nějak přežít Silvestra. Lidé, kteří podlehli davové psychóze a dny před tzv. Štědrým večerem trávili horečnatým pobíháním po obchodech s taškami a po bytech s hadrou a vařečkou, nervózně sledovali pohyb balíků po republice a vyčkávali, zda pošťák zazvoní, dvakrát, nyní o přestávce v poločase vydechují a nabírají síly na další z vrcholů roku. Totiž na jeho konec. Žaludky trápené stresem, cukrovím a smaženými jídly neměly čas pořádně vytrávit a již se chystá nový útok na tento u nás nejvíce namáhaný orgán.
Dá se nyní psát vůbec o něčem jiném? Když bizarní okolnosti okolo trestně stíhaného premiéra nás zřejmě už opravdu posouvají zpět na divoký východ? Musím přiznat, že se mu skutečně podařilo zaplnit mentální prostor celé naší republiky. Zaplnit nejen mozky, ale také naše břicha, protože produktům z koncernu, který úspěšně neovládá, se takřka nedá vyhnout. Těžko říci, zda to vyvolá kolektivní zácpu nebo průjem. Zatím to vypadá na obojí zároveň.
Snažím se, aspoň občas, dělat to, co se říká, že je dobré. Chránit naši Zemi. Tu velkou. A podporovat naši zem. Tu malou, českou. Ale nedá se říci, že by se mi dařilo.
Dozvěděl jsem se jednu pro mě osobně zajímavou a druhou docela závažnou informaci. Vezmeme to popořadě. Babiše znáte. Je to ředitel firmy, která vyhrála v demokratických volbách, a on se díky tomu stal šéfem vlády. Také většina z vás ví, že jeho původní firma Agrofert vlastní spoustu podniků i známá média. Mezi nimi Lidovky, Mladou frontu a jejich internetové verze. A teď koupili ještě nějaké kratochvilné záležitosti, kterým se říká bulvární. Tohle ale není to, o čem chci mluvit, i když by si tento fakt pozornost zasloužil. Tedy pokračujme.
Často jezdím mezi Brnem a Prahou. Na jižní Moravě rodičovský dům, u Prahy bydlím. Na Moravě velký sad, hezky v kopci, aby to člověka udržovalo v kondici. A podzim si s námi hraje, ze zimy se vrátil do babího léta a je to přes poledne na tričko.
Stejně jako náhle v dubnu ze zimy propuklo léto, nyní zřejmě nastal proces opačný, ale stejně náhlý. Občas vedeme s přáteli hlubokomyslné debaty o změnách klimatu. Většinou se snažím mírnit jasná stanoviska, že za vše může člověk poukazem na historii a naši krátkou paměť.