Sbírka povídek s názvem Manuál pro uklízečky (A Manual For Cleaning Woman, 2015), kterou v letošním roce přeložila Martina Knápková a vydalo nakladatelství Argo, byla uspořádána posmrtně. Americká autorka Lucia Berlinová (1936–2004) ovšem byla literárně činná už za svého života.
V roce 1977 vydala například stejnojmennou maloformátovou brožurku a v devadesátých letech uspořádala svou dosavadní tvorbu do tří svazků. Ten první z nich, nesoucí název Stýskání po domově (Homesick, 1990), jí dokonce vynesl Americkou knižní cenu. Byla to ale až první posmrtně vydaná sbírka, která se dočkala velkého čtenářského i kritického ohlasu.
Svazek obsahuje 28 povídek, což představuje pouze výběr z originálního amerického vydání. Texty nejsou řazeny chronologicky ani tematicky, přesto z nich však můžeme vyčíst určitou provázanost. Tytéž příběhy a titíž hrdinové před námi defilují v různých obměnách. Vypravěč líčí jejich život v jiných časových obdobích, z jiných úhlů pohledu, odhaluje či zamlčuje určité motivy. Tato hra s příběhy a jejich hrdiny naplno vyvstává až ke konci díla, kdy si čtenář uvědomí, že se s vybranými událostmi či postavami setkal už o pár stránek dříve. Jednotlivé prózy přitom do sebe zapadají nenápadně, což vyvolává dojem pouhého zdání jakési propojenosti.
Autorka v díle zachycuje lidi z okraje společnosti – takové, které bychom ve svém životě jen těžko potkali. Alkoholiky, příliš mladé budoucí matky, které se odhodlaly k ilegálním potratům, umírající a nemocné, narkomany… Berlinová tak činí bez jakékoli sentimentality či odsudku. Jediný, kdo zde vyjadřuje nějaké pocity, jsou postavy samy, a to především skrze vlastní slova a činy. Co se týče jazyka, ten odpovídá prostředí, v němž se příběhy odehrávají. Nechybí vulgarismy, hovorové výrazy nebo španělština, poukazující na vypravěččin pobyt v Mexiku.
Přítomné texty mají charakter kratších reportáží. Jejich – výhradně ženské – vypravěčky jsou tu od toho, aby spíše než sebe představily zajímavé lidi či místa ze svého okolí. I ony přitom mají své četné problémy – především s alkoholem a s nedostatkem pochopení ze strany rodičů. Až na ojedinělé texty ze závěrečné části svazku (například povídka Domů, kde vypravěčka mluví o svém vlastním životě) bývá přednější příběh jiných postav nebo vykreslení prostředí, v němž žijí. Nejvýrazněji se to projevuje v povídce Perspektiva, kde vypravěčka představuje čtenářům ženu, o níž píše román.
K povídkám, které přibližují určité sociální prostředí, patří i Carmen. Vypravěčka tu popisuje soužití s narkomanem, pro kterého drogy znamenají více než jeho rodina. Nevynechává ani setkání s dealerem, jejich podvody a pašování drog přes hranice. Nejde přitom o texty dlouhého rozsahu, povídkám obvykle dominuje jediná příhoda. Díky způsobu vyprávění se však o vybrané postavě či sociálním prostředí dozvídáme vše podstatné.
Nejedná se sice o příliš veselé vyprávění, ale jsou to silné příběhy, jejichž hrdiny poznáváme postupně, v průběhu četby celé knihy, během opakovaných setkání s nimi. Zatímco poprvé se s nimi setkáváme v dospělosti, v dalších povídkách nahlížíme do jejich dětství a dospívání, nepovedených manželství apod., a dokážeme se do nich proto lépe vcítit a porozumět jejich jednání.
Inspiraci pro jednotlivé zápletky hledala Berlinová zejména ve svém vlastním životě, což se odráží už ve volbě samotných dějišť příběhů – na většině míst, kde se odehrávají, autorka sama po nějakou dobu žila. Její časté stěhování zavinila tři nevydařená manželství, která jí přinesla čtyři potomky a také finanční problémy, závislost na alkoholu a časté střídání zaměstnání – mimo jiné pracovala jako uklízečka, a právě život uklízeček patří k jejím častým námětům.
Přestože jsou přítomné prózy navzájem motivicky propojeny, obstály by i samy o sobě. Upoutávají výraznými zápletkami či postavami a z hlediska českého čtenáře i atraktivním prostředím americké periferie. Autorka ve svých reportážně laděných povídkách nadto dobře zúročila vlastní bohaté životní zkušenosti.
Ukázku z knihy naleznete ZDE.
Přeložila Martina Knápková, nakladatelství Argo, Praha, 2019, flexi, 256 stran.
