František Halas, vedle Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala, nebo Františka Hrubína, jeden z velikánů (nejen) české poezie.
Básnická sbírka Michala Jareše Začátek eposu prostupuje napříč časem a přináší útržky zpráv z předvěkých dob a zároveň zpřítomňuje běžné, zdánlivě banální situace, v nichž se čas na okamžik zastaví. Takto vzniklými průzory se k nám dere vesmír a spolu s ním reálno a věčnost – neúprosné, neosobní, a přece skýtající útěchu a hluboký mír.
Letos vydaná kniha Uvolněný je sestavena z dvaašedesát básní Antona Diváckého, kteréžto jméno byste mohli mít za pseudonym. Není jím. Autor je v Praze (Sudkova 686/2a) usazený Slovák, který absolvoval Vysokou školy ekonomickou v Bratislavě, i disponuje titulem Ing., jímž jeho kniha zcela nadbytečně šermuje (jak v tiráži, tak na záložce). „Díky svému povolání pracoval v řadě zemí Evropy, Střední Asie a Ameriky,“ zvíme, nicméně verše jsou tím, oč kráčí.
Byl prvním předsedou Balon-klub Praha a vedl stavbu prvního československého poválečného plynového balonu (start v červnu 1968). Dosáhl kvalifikace pilot-instruktor; poté, co mu v roce 1974 bylo zakázáno balony pilotovat. To ovšem jen na okraj…
Knihou měsíce Literárních novin se v srpnu stala kniha Lucie Antošíkové „Z toho co bylo / zůstává to co bude“. Jedná se o monografii věnovanou básníkovi a kritikovi Antonínu Brouskovi.
Německý bohemista se v magazínu Lidovek vyznal ze svého obdivu k Vladimíru Holanovi- začalo to prý básní Vítr ze sbírky Oblouk. A já jsem tu báseň hledal a přitom jsem našel starý dopis, který mi PAN Holan kdysi napsal.
Básnická tvorba Petra Hrušky (*1964), laureáta Státní ceny za literaturu, patří k typu jakési „zatěžkané“ poezie. Je to poezie, která nehladí, ale spíše drhne. Je to poezie, jejíž verše nesou tíhu konkrétního lidského života. Je to poezie, která nezjednodušuje, ale spíše komplikuje. Zároveň se ovšem Petru Hruškovi vždy dařilo, aby jeho poezie byla „zatěžkaná“ nikoliv teatrální tragičností, ale naopak syrovou všedností a životní pravdivostí. Jeho verše nejsou zaneseny velkolepým patosem, nežonglují s velkými slovy. Velikost Hruškovy poezie je naopak v její malosti. Hutností slov, jejich někdy až mrazicí konkrétností, ale naopak i zámlkami a (záměrnou) nedořečeností se Hruška velmi blíží halasovskému básnickému typu.
Jsou lidé, kteří změní názor pětkrát za hodinu. Jsou ale naštěstí i lidé, kteří si jdou celý život za svým a neohlížejí se na to, jestli jsou momentálně in, jestli si náhodou neoblékli sako, které se už nenosí. Mirek Kovářík patří k těm druhým. Jeho srdce od počátku bije pro poezii.
Nakladatelství dybbuk vydává novou sbírku sochařky, básnířky a kreslířky Ellen Jilemnické – Ačkoliv (64 stran, ISBN 978-80-7438-459-2). Autorka si knihu sama ilustrovala. Jako téměř většinu básnických knih z dybbuku, můžete si i tuto volně stáhnout ze stránek http://www.dybbuk.cz/poezie.htm