Martinů se konečně dočkal


Martinů BohuslavBohuslav Martinů na závěr Roku české hudby, to není špatná volba. K řadě tuzemských orchestrů a souborů se v tom připojuje i Filharmonie Brno s Českým filharmonickým sborem Brno. Jejich provedení Eposu o Gilgamešovi je v jistém ohledu světovou premiérou.

Martinů vytvořil Epos o Gilgamešovi počátkem roku 1955, během svého nejplodnějšího období. Sáhl po nejstarší dochované slovesné památce lidstva, babylonském eposu, který se začal rodit někdy od třetího tisíciletí před naším letopočtem. „Přes mocný pokrok, který jsme udělali v technice a průmyslu, shledal jsem, že se nezměnily city a otázky, které člověkem hýbají, a že existují v literatuře nejstarších národů, o níž jsme zpraveni, právě tak jako v naší. Jsou to otázky přátelství, lásky a smrti. V eposu o Gilgamešovi se ozývá velmi intenzívně a téměř s bolestnou úzkostlivostí přání nalézt na tyto otázky odpovědi, které doposud hledáme,“ uvedl o své volbě Martinů.

 

Jako textový základ své skladby Martinů použil překlad do alžbětinské angličtiny, který roku 1928 pořídil archeolog a oxfordský profesor Reginald Campbell Thompson. Než se ale začal věnovat samotnému skládání, snažil se nejprve proniknout do podstaty textu. „Pročítal znovu celý epos a uvažoval, který díl z něho by měl zhudebnit,“ vzpomíná jeho žena Charlotte.

 

Nakonec vznikla skladba, která přesahuje tradiční podobu oratoria či kantáty. Sám Martinů za ideální považoval poloscénického provedení, při němž by sólistům a sboru měl být dovolen jistý pohyb, i když ne jako v opěře. „Kde to bude nezbytné, měli by se zpěváci obracet spíš jeden na druhého, než k publiku, a sbor se také musí podílet na ději, neměl by zůstávat statický a stát zpříma. Chci říct, že je třeba Epos rozpohybovat, ostatně stejně si myslím, že byl původně určitě předváděn jako lidová hra. To vše ale samozřejmě jen diskrétně, chtěl bych jen osvobodit koncertní pódium, dovolit nějaká gesta a kroky, aby se vytvořila iluse, že se něco děje, nikoli nechat pěvce nehybné a strnulé, ponořené výhradně jen do svých vokálních partů.“

 

Když v lednu 1958 ve švýcarské Basileji Epos o Gilgamešovi poprvé zazněl pod taktovkou skladatelova přítele Patera Sachera. Před premiérou Martinů navrhl dirigentovi svou ideu poloscénického provedení, chtěl Gilgameše „rozpohybovat“, vytvořit „iluzi děje“. Sacher se k této myšlence postavil odmítavě a Epos o Gilgamešovi provedl jako koncertní oratorium.

 

„Brněnské provedení bude pokusem tuto pozapomenutou ideu Bohuslava Martinů na pódiu oživit,“ říká dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš o dnešní a zítřejší uvedení Eposu v brněnském Janáčkově divadle. Velkolepé dílo navíc zazní v Brně poprvé v kritické edici. Jejím autorem je Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů a dlouholetý editor mnoha jeho skladeb (připomeňme alespoň jeho rekonstrukci první verze opery Řecké pašije). Nejvýraznějším přínosem kritické edice Eposu o Gilgamešovi je kromě četných změn notového zápisu též publikování jazykově zkorigované původní anglické verze libreta a zejména zveřejnění dosud neznámých skladatelových poznámek. 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP