Abyste i to nejmenší dítě zlanařili do role oddaného filmového diváka, nepotřebujete vždycky živé herce. Proč taky. Stačí animovat hrušky, anebo radši hračky. Velmi dobrým příkladem jsou ty z hraček, které se efektně transformují z aut do robotů a zase zpátky.
Na měnícím se poli současné kinematografie zůstávají konzervativní jistoty v podobě velkých festivalů. Bohužel, onu stabilitu lze jen sotva brát jako kompliment. Dvě významné evropské akce, Berlinale a Cannes, procházejí krizí identity a bojují často předem prohrané bitvy.
Do českých kin nedávno doputoval snímek Creed II, jehož prostřednictvím se mohou diváci už poosmé setkat s postavou dobrosrdečného boxera Rockyho Balboy. Není tedy od věci připomenout si příběh muže, který tuto postavu nejen ztvárnil, ale také vymyslel – Sylvestera Stallonea. Mluvit o Stalloneovi pouze jako o hereckém představiteli Rockyho Balboy či Johna Ramba by nebylo úplně spravedlivé. Dvaasedmdesátiletý Sly (jak Stalloneovi láskyplně říkají jeho fanoušci) totiž vdechl život i celé řadě dalších zajímavých postav, přičemž si vydobyl nemalý respekt také coby režisér a scénárista. Společně s Arnoldem Schwarzeneggerem pak symbolizuje éru, kdy akční hvězdy ještě měly osobnost a jejich pěsti byly stejně drtivé jako jejich charisma.
Pokud lze někoho ze současných herců označit za skutečnou hvězdu, pak je to nepochybně Hugh Jackman. Bylo by nefér spojovat si tohoto charismatického Australana, který právě slaví své 50. narozeniny, pouze s rolí Wolverinea z comicsové série X-Men. Jackmanův talent totiž sahá mnohem dál, jak to ostatně dokazují jeho nezapomenutelné kreace v muzikálech Bídníci a Největší showman, epické romanci Austrálie či psychologickém thrilleru Zmizení. A už brzy by nás o tom mělo přesvědčit také životopisné drama The Front Runner.
Již tuto neděli uvede Česká televize první část dvoudílného filmu Rašín a druhou část 21.října. Svoji práci na tomto filmu popsal pro tištěnou verzi Literárních novin jeho scenárista a režisér Jiří Svoboda.
Rozhovor Literárních novin s Karolinou Breitenmoser-Stransky, pravnučkou Aloise Rašína.
„Řekněte Paulovi, že podle mě je prvotřídní herec, i když mě považuje za mizerného politika,“ nechal se svého času slyšet Richard Nixon. A rozhodně nebyl sám, kdo si vysoce cenil Newmanova jedinečného hereckého talentu, který nejvýrazněji vynikl ve filmech jako Hazardní hráč, Hud, Frajer Luke, Hombre, Butch Cassidy a Sundance Kid či Podraz. Paul Newman, od jehož úmrtí uplynulo v těchto dnech deset let, však nebyl pouze výjimečným hercem, ale také respektovaným režisérem (zaujal především svojí režijní prvotinou Rachel, Rachel), zdatným automobilovým závodníkem a váženým filantropem. A dokázal-li se na výsluní divácké přízně udržet déle než půl století, vděčil za to nejen svému všestrannému talentu, ale také svému smyslu pro spravedlnost i humor, zdravému rodinnému zázemí (s herečkou Joanne Woodwardovou tvořil spokojený manželský pár úctyhodných padesát let) a mimořádně silné vůli.
Kdo si najde čas a zhlédne (jen těžko v jednom kuse) oba televizní seriály Mission: Impossible (1966-1973, 1988-1990) s nějakým notýskem, kam si udělá poznámky, dojde k závěru, že scénáře byly často vtipnější a chytřejší než děj pozdější šestidílné řady pro kina (1996-2018). Že tyto scény obsahují víc nápadů, je pak samozřejmé.
Není to tak dávno, co jsem v jednom článku napsal, že Tim Burton poslední dobou rozmělňuje svůj mimořádný talent v průměrnostech. To ale nic nemění na skutečnosti, že je jedním z nejoriginálnějších režisérů své generace a že nám za celou svou dosavadní kariéru udělal radost spoustou báječných filmů. Patří mezi ně nejen dvojice temně gotických Batmanů, ale také životopisný Ed Wood, kostýmní horor Ospalá díra, romantická fantasy Velká ryba, animovaná pohádka Mrtvá nevěsta Tima Burtona či tragicky laděný muzikál Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street. Na příští rok navíc Burton, který tento týden slaví 60. narozeniny, chystá hranou verzi Disneyho pohádky Dumbo.