Zůstává dobrým obyčejem občas obmyslit příbuzné, přátele a známé, které nepotkáváme v našem domově, zaslaným pozdravem. Ne již tradiční poštou, spíše e-mailem. Avšak nejhodnotnějším a nejstálejším je pozdrav umělecký. Třeba takový, jaký poslal v polovině 80. let minulého století Josef Kremláček z islandské Akureyri Františku Muzikovi.
Výstava s názvem Vrcholná díla nástěnných goblénů v průběhu století 1918 – 2018, kterou letos uspořádala a v polovině června zahájila pařížská Galerie des Gobelins (vlevo na snímku), působí jako několik příběhů. Jedním z nich je historie a osud manufaktur, které se tkaním tapisérií proslavily po celém světě, ta nejslavnější byla v Beauvais, jen odtud pochází více než dvě stě známých děl, velice renomované byly i gobelínky v Savonnerie, Courbevois a Aubusson. Na výstavě skutečně procházíme staletím, vystavené exponáty seznamují s tvorbou kolem roku 1918 až po současnost; každý goblén vzniká uzel po uzlu, útek po útku, a někdy je zapotřebí i několika let, než se uváže uzlík poslední. Vystavené exponáty tak připomínají jakousi ilustrovanou historickou knihu.
Není třeba mnoho slov, aby jádrem řečeno vše. Ani tvůrčí sdělení umělce přeplněnou plochou mluvit nemusí. Jeho tvorba se podobá jadrnému přísloví, každá drobnost na jednotlivých obrazech svou moudrost vypoví. Ten jeho zrn poznání hledající svět k přemýšlení vás nutí i do srdce sáhnout máte. (vlevo Jan Dočekal)
Do roku „českých osmiček“ možno přičíst i další, ne tak obecně známá. Připomenutí náleží i padesátému výročí vzniku Sdružení Q v Brně. Zformovalo se jako otevřené, s ideou být sdružením multioborovým, spojovat tvůrčí osobnosti z různých oblastí umění. Zápis z ustavující schůze 5. listopadu 1968 hovoří o založení „široké a neuzavřené skupiny výtvarných umělců, spisovatelů a hudebníků.“ Oslava kulatého výročí v roce 1968 je zdůvodněnou korekturou předchozí chyby.
Když malíř Josef Bubeník (vlevo autoportrét) hovoří o své práci, vyznačuje různá pojmenování. Definuje je prostřednictvím obecně známých termínů, ale též vlastních výkladů a vlastních uchopení. Tak vznikají teoretizující texty překračující rámec primární umělecké práce, které jsou vlastně názorovým základem. I když snad z obecného hlediska nemají vždy úplnou určitost, pro Bubeníka jsou, jak říká, důležitými východisky a směry dalších úvah.
Malíř Karel Pokorný vytvořil pro Vranovskou pláž průhlednou sochu.
Folkové prázdniny jsou v Náměšti nad Oslavou na Třebíčsku tradiční kulturní akcí. Do města v srpnu přivádějí četné příznivce tohoto hudebního žánru. K Folkovým prázdninám patří doprovodný program. Letos to kupříkladu byla výstava obrazů abstraktního expresionisty Tomáše Rossí, pojmenovaná Několik kroků od světla. Pořádající Městské kulturní středisko ji vložilo do Staré tkalcovny, architektonicky mimořádné tovární haly, díla architekta Ferdinanda Lederera, s výměrou dvě sta osmdesát čtverečních metrů plochy, nad níž je výjimečně řešená dřevěná stropní konstrukce.
Pod titulem Pět nových zrcadel uspořádala moravská surrealistická Skupina Stir up v Galerii Čertův ocas v Mohelském mlýně v romantickém údolí řeky Jihlavy blízko Jaderné elektrárny Dukovany výstavu z prací svých nových členů. Pětka v názvu je vyjádřením počtu nových členů skupiny, pět jich uvádí i k výstavě vydaná tiskovina. Ale jde o bezděčný surrealistický přelud, vystavující jsou totiž pouze čtyři.
Paříž. Velký palác, le Grand Palais, jedna z největších výstavních prostor tohoto města, kde se vystavují jen prověření klasici. Nikdo menší než Chagall nebo Monet či Hokusai se tu neukáže. A teď František Kupka, český rodák, který se usadil v Paříži, jeden z prvních abstraktních malířů planety. V r. 1912 vystavil na pařížském Podzimním salonu dvě nefigurativní plátna, vůbec první, jaká se ve Francii ukázala. Pootočil tenkrát běh malířství.