Strategické křižovatky příští vlády (7)


potucekZanedbávat bezpečnost je nebezpečné

Poslední dokument formulující bezpečnostní strategii ČR byl přijat již před šesti lety.

Západní svět byl dlouhá léta rozpolcený. Vyplývalo to z rozdílů mezi geopolitickými zájmy USA v podání administrativy prezidenta Bushe a teprve se rodící společnou evropskou bezpečnostní politikou. Mnohé evropské země se nechtěly smířit s americkou koncepcí preventivních válek. Bezpečnostní strategie EU vycházela a vychází z koncepce multilateralismu opírajícího se o teorii lidské bezpečnosti a upřednostňujícího diplomacii a prevenci ozbrojených konfliktů před vojenskou silou. Jak kdysi výstižně poznamenal Antonín Rašek ze Střediska bezpečnostní politiky CESES, naše země se tak jako tak po jistou dobu ocitla „mezi mlýnskými kameny".

Výkon české politické a správní reprezentace zde rozhodně neoslnil. Poslední dokument formulující bezpečnostní strategii ČR byl přijat již před šesti lety. Ministerstvo obrany bez zaváhání pokračuje v tradici sahající až do počátku 90. let minulého století: rozhoduje o miliardových zbrojních zakázkách většinou bez výběrového řízení a bez kvalifikovaného rozboru skutečných bezpečnostních potřeb země.

V mezidobí vláda premiéra Mirka Topolánka prosazovala instalaci amerického radaru silou, bez rozsáhlejší odborné a veřejné diskuse. Nebyla odpovědně zvažována pro a proti. Nakonec byla podepsána s bývalou americkou vládou smlouva, která neměla dostatečnou podporu v parlamentu. Přitom některé prognózy světového vývoje v nejbližších dvou desetiletích říkají, že váha bezpečnostních problémů v celku všech problémů, kterým bude lidstvo vystaveno, se bude zvyšovat. Existuje reálná hrozba použití zbraní hromadného ničení. Zatím spočívají v arsenálech jednotlivých zemí. Nezískají k nim přístup teroristé? Např. v Pákistánu již by k nim mohli být blízko, kdyby Američané nezajišťovali ochranu základen. Pásmo výrazné bezpečnostní nestability se táhne od Středního východu až do jihovýchodní Asie. Nastupují nové mocnosti, které svoji rostoucí hospodářskou sílu přelévají i do zbrojních a armádních arzenálů - především Čína, ale i Indie, v budoucnu možná i Brazílie.

Je stále zřejmější, že problematika bezpečnosti se dotýká i oblastí, kterým bychom dříve nevěnovali mnoho pozornosti: dostupnost energetických a surovinových zdrojů, bezpečnost elektronických sítí, volatilita finančních trhů, potravinová bezpečnost, proudy migrantů křižující světem. Právě migrace může být procesem, který vyústí do obtížně řešitelných konfliktů mezi (dosud stále) většinovou populací a etnicky a kulturně odlišnými skupinami přistěhovalců. Vidíme na příkladech zemí jako je Itálie, Francie nebo Německo.

Jak se vyvíjela situace ve vnitřní bezpečnosti? Kriminalita prošla počátkem 90. let rychlým, více než trojnásobným vzestupem, a pak se stabilizovala, v některých oblastech i mírně poklesla. Přibylo však násilné kriminality, zvláště počtu loupeží. Jisté úspěchy zaznamenaly programy prevence. Policie po restrukturalizaci ze začátku století začala fungovat na úseku odhalování korupce a finanční kriminality. Tento obrat však znovu podťaly další reorganizace, k nimž v policii došlo po nástupu Topolánkovy vlády. Například, pokud jde o korupci (pravda, jen obtížně se zjišťuje a měří), srovnávací studie naznačují, že mezinárodní postavení naší země ve srovnání s polovinou devadesátých let se celkově zhoršilo. Také současná personální situace České policie nesvědčí o ničem jiném než o nekoncepčním a oportunním přísupu, který spíše odrazuje, než aby v těchto složkách stabilizoval tak důležitý „spirit of corps".

Dnes se rozdíly mezi vnitropolitickými a mezinárodněpolitickými aspekty bezpečnosti stírají. Příští vláda by se tudíž měla začít věnovat bezpečnostní problematice v jejím komplexu. Nutnost komplexního přístupu k bezpečnosti ostatně vyplývá i ze závazků, které jsme přijali jako členská země EU. V zájmu České republiky jako malé země bude, aby se co nejaktivněji podílela na rozvíjení evropské bezpečnostní strategie a snažila se o promítnutí i našich specifických potřeb a cílů. Podtrhuje to potřebu analýz a prognóz bezpečnostních hrozeb, ze kterých se pak odvíjí hledání přiměřených odpovědí. Toho nelze dosáhnout bez kvalitnější práce zpravodajských služeb ani bez fundovanější tvorby bezpečnostních strategií a politik, zajišťovaných průřezově nejlépe přímo na Úřadu vlády. Komplexní systém řízení bezpečnosti země zahrnuje vedle tradičních složek (armáda, policie) i další sbory a instituce podílející se na ochraně života a zdraví občanů, ale jeho budování je zatím v počátcích.

Potřebujeme také více důvěry mezi armádou, policií a občany, ale toho lze dosáhnout jen prokazatelně lepšími výsledky při potírání kriminality a důsledným očištěním ozbrojených sborů od těch, kdo jsou namočeni do případů korupce či dokonce spolupráce s kriminálním podsvětím. A nezapomeňme, zodpovědný přístup k bezpečnosti počítá také s širší účastí občanské a odborné veřejnosti při identifikaci bezpečnostních hrozeb a adekvátních politik a praktik, jak jim čelit. Jak je vidět, úkolů je hodně. Ale nejde o málo, jde o život.

V příštím čísle se otážu, v jakém prostředí chceme a budeme žít.

Autor je vedoucím Centra pro sociální a ekonomické strategie  FSV uk

http://www.ceses.cuni.cz

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP