Strategické křižovatky příští vlády (1)


potucekBez dlouhodobé vize to nejde

Jedině strategická rozvaha, opřená o solidní analýzy a prognózy a umožňující vyvodit několik dlouhodobých priorit, může vyvést z krize zemi jako je naše.

 

Roznětkou současné krize finančního trhu a na ni navazující hospodářské krize se staly díry v regulaci tržních subjektů na globální úrovni. Národním politickým reprezentacím to nedochází nebo dochází opožděně, jak dokumentoval předseda ODS a bývalé koaliční vlády Mirek Topolánek svým slavným výrokem z konce minulého roku, že nás se krize netýká. Teď už všichni vidí, že krize je hluboká a rozsáhlá, ale je třeba vzít na vědomí, že také potrvá dlouho a bude mít vážné a dlouhodobé negativní dopady, protože lidstvo nemá účinné nástroje globálního vládnutí, není vybaveno na řešení takové krize na globální úrovni. A brzdy řešení vidím i na národní úrovni. Jedině velmi kompetentní strategická rozvaha, opřená o solidní analýzy a prognózy a umožňující vyvodit několik dlouhodobých priorit, může vyvést z krize zemi jako je naše. Jedině s dlouhodobou vizí lze uvažovat o tom, že toho dosáhneme bez větších otřesů a jizev. Taková vize v tuto chvíli chybí.

Výraz „vize" vyjadřuje dlouhodobé inovativní cíle, ale všichni víme, že dlouhodobost je v politice jev raritní, pozornost stran se obyčejně soustřeďuje k horizontu nejbližších voleb. Jenže jasná představa o směrování vlády je užitečná i pro každodenní politiku, protože poukaz na přesvědčivý dlouhodobý cíl může tvořit ochranu proti momentálním výkyvům voličských nálad. V každém případě je dobré, když vláda ví, co doopravdy chce.

Malý čtenářský kvíz - k čemu se vztahuje následující text?

Byly to především rozdílné představy uvnitř největší vládní strany o této cestě a o jejím cíli, které vyústily až do nynější vládní krize. Ani budoucí vláda a politické strany, které se na ní budou podílet, nedopadnou lépe, nedokážou-li jasně pojmenovat situaci, v níž se země nachází, nerozhodnou-li se pro několik nejdůležitějších úkolů, na které soustředí svoji pozornost, a nepovedou-li o této své politice otevřený, trvalý a produktivní dialog s námi občany.

Má pravdu ten, kdo poznal, že není čerstvý. Napsal jsem ho v Hospodářské novinách v létě 2004, po pádu premiéra Vladimíra Špidly, v úvodu seriálu o strategických volbách pro příští vládu. Zdá se, že i nynější vládní krizi, jejíž roznětkou bylo vyslovení nedůvěry vládě v poslanecké sněmovně, způsobily rozdílné představy uvnitř dvou koaličních stran, Občanské demokratické strany a Strany zelených, o programových cílech a cestách, které k nim vedou. I k produktivnímu dialogu s občanskou veřejností měly předchozí vlády, především ta poslední, hodně daleko.

V seriálu, ze kterého cituji, jsem se snažil vybírat problémy strategické důležitosti a taková řešení nebývají snadná. Napadlo mne, že po pěti letech může být zajímavý přehled toho, co zůstává, co se změnilo a jaké nové problémy se mezitím vynořily. Zvu vás tedy znovu k takové rozpravě na pokračování. Občas připomenu - kurzivou - pár tehdejších úvah, a pak se zkusíme podívat, kam se problém posunul.

Pro nás je důležité především zjištění, že členství v Evropské unie je nutnou, nikoliv postačující podmínkou naší budoucí prosperity. Řecko by na tom dnes mohlo být mnohem lépe, kdyby dokázalo aktivně využít možností členské země tak, jak se to podařilo Irsku. Zatím  se spíše vezlo, takže zaostává. Evropská unie nás nespasí, nebudeme-li si umět pomoci - zajisté v ní a spolu s ní - především sami.

Tak o tom by se se mnou asi těžko pouštěl někdo do sporu. Zvláště poté, co se Lotyšsko ocitlo na pokraji státního bankrotu. I na minulé hospodářské úspěchy Irska padl stín rychle rostoucí nezaměstnanosti. Dnes bych asi uvedl jako země, které dokázaly v evropském i globálním rámci zvolit to nejlepší strategické řešení, spíše Dánsko a Finsko.  Dánsko chválím za promyšlenou a dlouhodobě rozvíjenou politiku zaměstnanosti, Finsko je dnes na špici jak v kvalitě své vzdělávací soustavy, tak v podpoře výzkumu a vývoje.

Jaká je tedy je naše celková situace, jaká je naše kondice, jaké jsou strategické volby, před nimiž se nacházíme? Stále je zřejmý výrazný civilizační odstup země od nejrozvinutějších zemí světa. Zároveň je ale zřejmé, že jsme pokročili dále než některé jiné postkomunistické země, které se teprve vzpamatovávají z transformačních šoků.

Je velmi obtížné, ne-li nemožné formulovat shrnující soudy o kondici země - to pokud si tu úlohu neulehčíme tím, že za jediný vhodný indikátor prohlásíme hrubý domácí produkt. Za uplynulé čtyři roky výrazně klesla nezaměstnanost, ta ale v posledním roce opět dramaticky stoupá. Začalo se rodit více dětí - ale pořád je jich výrazně méně, než bychom potřebovali byť k prosté reprodukci obyvatelstva. Některá města a vesnice rozkvétají, z dalších se lidé raději stěhují jinam. Soužití Romů s většinovým obyvatelstvem charakterizuje růst nesnášenlivosti a excesy extrémistů. Korupce u nás připomíná draka, kterému na místě jedné useknuté hlavy narůstají tři nové. A co nestrannost a efektivnost veřejné správy? Stačí nahlédnout do stránek novin a zatrhnout si články o selhávání soudů, státního zastupitelství či policie.

Vyberu tedy pár témat, která by neměla být opomenuta při přípravě budoucí vlády. Zároveň se pokusím myšlenková klišé, která zkreslují vnímání skutečné situace země v očích politiků i prostých občanů - a nejsou tudíž dobrým východiskem. Budu se opírat především o produkci svého pracoviště (děkuji kolegům, z jejichž myšlenek zde vycházím), ale i o své zkušenosti z účasti na přípravě a realizaci různých politik. A pokud byste sami chtěli přispět připomínkou nebo námětem, jste vítáni.

Autor je vedoucím Centra pro sociální a ekonomické strategie UK, FSV

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , http://www.ceses.cuni.cz, http://www.martinpotucek.cz

Příště: Jak pomoci na svět společnosti vědění - a proč to u nás jde tak ztěžka.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP