Co je tzv. „dumpster diving“


freeganka ilustrace foto reegan infoČesky to znamená potápění se do kontejneru. Stačí se ponořit do kontejneru a vzít si vyhozené potraviny. Jiným slovem je řeč o freeganech. Článek je dalším textem v rámci našeho tématu o hladovění ve světě. Na problém upozorňuje ve svém blogu Veronika Susedková se svoji kamrádkou. Jedna zkouší pět dní žít za 50 liber ve Velké Británie a druhá v  Praze za 150 Kč.

Freegani nejsou bezdomovci, kteří něco podobného dělají z nutnosti, ale jde o lidi, kteří mají zaměstnání, a třeba jsou to i  vysokoškoláci. Z kontejnerů u obchodních řetězců si berou prošlé potraviny, a to vše pod praporem hnutí, které chce poukázat na to, že obchodní řetězce vyhazují potraviny zcela zbytečně, tedy i takové, které jsou ještě poživatelné.

Freegani sami sebe definují jako lidi, kteří mají svůj každodenní život založený na sdílení zdrojů, minimalizování negativních dopadů spotřeby, snížení a využívání odpadu za účelem nezávislosti na ekonomice orientované na zisk. Freegani se staví proti sociálním a ekologickým důsledkům, které produkuje ekonomický model, kde se oceňuje pouze zisk na úkor životního prostředí, práv lidí a zvířat.

Freegani, alias „nořiči se do kontejnerů" věří, že se opět můžeme stát pány svého času. Věří v to, že opět nebudeme sluhy svých dluhů, že nebudeme muset pracovat na více pracovních úvazků a že se otočíme zády k inzerátům, které nás přesvědčují, že nemůžeme být spokojení a úspěšní, když si nekoupíme to nejnovější zboží. Freegani věří, že se cokoliv dá opravit a znovu použít, že zboží, které již máme, se dá udržovat. Freegani odmítají kupovat zboží, které opravdu nepotřebují. Těmto aktivistům jde o to, užívat si svých rodin a života především. 

Freegani jsou i u nás a Česká televize před dvěma lety o nich natočila dokument. V něm freeganka Zuzana říká: „Já se za to vůbec nestydím, spíš naopak mi to přijde výjimečné v tom smyslu, že na rozdíl od většiny lidí nepodléhám stereotypům, že ty kontejnery jsou něco fuj. Přitom kolikrát co kupují lidé v těch obchodech, to je mnohem horší – vzpomeňte si na takové ty aféry se shnilým masem, které odřezávali, a podobně." Navíc pak vypověděla: „Kolegům v práci jsem ukázala to jídlo, co jsem našla vyhozené u supermarketu. Nejprve se trochu zdráhali, ale pak si to vzali a chutnalo jim. A divili se, jak třeba takovou krásnou brokolici vůbec mohl někdo vyhodit."

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP